bijoouterie

Šperky, bižuterie, bižu, klenoty,…

a jistě nás napadnou i mnohá další synonyma, když slyšíme francouzské slovo bijuterie. Není až tak překvapivé, že tak vznešené označení k nám přišlo skutečně z Francie.  Zajímavější však je, že původ slova není originálně z francouzštiny…!

Bijou vznikla z keltštiny ze slova „biz“ (prst) a z něj odvozeného „bizou“ (označení pro prsten s kamenem). Právě Keltové patřili ve starověké Evropě k jedněm z nejvíce uznávaných šperkařských mistrů.  Toho dosáhli díky vysoké kvalitě jimi vyráběných šperků ze vzácných kovů a kamenů.

Od doby Keltů prošla proměnou nejenom podoba šperků, ale také druhy surovin používaných k jejich výrobě. Patrně největšího rozmachu dosáhlo šperkařské řemeslo na přelomu 19. a 20. století, kdy byly šperky ovlivněny érou Art Deco neboli secesí.

Avšak paradoxně největší vliv na materiál používaný k výrobě šperků měly obě světové války. Během nich totiž bylo zlato a jiné drahé kovy nezbytné především k politickým účelům a k výrobě ve zbrojním průmyslu. Šperkařství tak zůstalo přirozeně stranou. Výrobci šperků však neváhali a navrátili se k některým z původních méně vzácných kovů. Do módy se tak dostaly například měď či cín. Začaly se také používat materiály zcela nové, jako alpaka a zejména plast, což naprosto pozměnilo význam slova bižuterie.

Dnes tak můžeme šperky rozdělit do několika skupin, které jsou charakteristické právě především materiálem, který byl k jejich výrobě použit: Rozlišujeme tak klenoty (francouzsky la joaillerie), které jsou vyráběny často v limitovaných počtech z velice kvalitních a drahých materiálů, bižuterie (francouzsky la bijoux nebo také bijoux de fantaisie), při jejíž výrobě autoři využívají hojně nových materiálů, a nakonec tvůrčí bižuterie nebo také řemeslná (francouzsky la bijouterie artisanale), která je vyráběna jako originál či v limitovaných edicích a která splňuje další přísná kritéria.

La bijouterie artisanale vám přináší právě Vie Violette…

/* Read the rest of this entry » */